Anna Navarová

"Co bylo není již, co bude není ještě. Nyní je nula, střed numerické řady čísel. Minus a plus. A nula nula nic. TEĎ právě je nic."


Anna Navarová (1935-2013) je umělecké jméno. Spolu se Standou Ertlem,ml. připravila ještě za svého života k elektronické publikaci výbor z jejích básní pod názvem Poslední schod (2001). Další výbory z autorčiny pozůstalosti se připravují.


Poslední schod


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sabat čarodějnic

Celé jsme z rosolu, až k sukním se nám tanečníci přilepí
svíjivým kouřem osleplí.
Odnesou nás kam si zamanem,
do středu ohně, střeženého naším šamanem.

A až vysajem z nich sladkou slinu,
kohoutci budou pěkně zobat rovnou z klínu,
pyšně zapotácí opilými těly,
a svalí se přesně tam kam my jsme chtěly.

Ale toto je planeta zločinů s říšemi satanů,
kde díl kruté lásky od života dostanu
jenom pro usmání, pouze pro doteky, toliko pro chvilky.

Ale my tolik milujem malé růžové andílky!

Šplouchání štěstí

prsty pramenů hladí,
je to tichá síla,
zmijí plameny uhasila,
dál jen hadi
      sykot sotva šeptají.

z bezcestí
pramínek pěšiny vyvěrá,
cesta je naděje, naděje je pověra,
pověra je o štěstí.

štěstí je voda,
pramení v kamení bolesti,
naberu si plnou hrstí,
vyteče mi mezi prsty.

Třikrát haiku

Smích

to si oči s hvězdami hrají
naše malá chvilka v ráji

Lék léků

sestra Naděje bylina chráněná
léčivé dlaně má

Ucho u brány

živí naslouchají
leč tiše se pasou beránci v ráji

Na předposledním schodě

je dávná řeka ještě s brody
mnohá ponoření
prochladnutí z uzardění
a pak svatba do svobody

jde opilým průvodem klikatou cestou potoka v kamení
ve vlně zjihne stopa teple zavlhčená
část v dálce zamžené... vše do ztracena
kapky tvých prstů na mém rameni

kdy motání malých stébla láme
jak spolu noci krásně proflákáme
dravý druhu velkých vod

celé šumění šera vždy mívám pro sebe
i když v přimhouření zbývá do nebe
pokaždé poslední schod

Stránky

Subscribe to RSS - Anna Navarová