Kočičí plot

Jednou jsme si hrály u tyčkového plotu,
který byl právě zábradlím korábu
a vlny léta přitékaly a odtékaly jeho mezerami.
Vlnobití sílí, kapitánky, kapitánové,
do záchranných člunů rychle přes zábradlí!
Tu se vylomila jedna plaňka,
vklouzlo tudy ticho
a veliké oči hleděly na neznámou pevninu,
kde tygří hlava slunce vylézala z kopřiv,
potok se plazil jako krokodýl
a indiánský křik sojky vykopal válečnou sekeru.
Všude rostl pravý a překrásný prales,
opičí volnost visela za ocas hlavou dolů
a nebyl tu nikdo, kdo by cokoliv zakazoval.
Až večer nás svolali ke stolu plnému pohlavků,
protože svoboda je vždy přerušována hladem.
Ať - ráno se dalo utéci dírou v plotě
proběhat celou dálku dne a překřičet celou jeho výšku.
Ale jednoho dne byl plot spraven.
Přelézt se nedalo pro sváteční šaty
a podlézt pro vyzrálé tvary.
A znovu nešť
však někde zas bude uvolněná tyčka
stačí zabrnkat si na laťky.

 

 

 

 

 

Licence: 
Autorem díla a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Anna Navarová. Jakékoliv zasahování do díla
a další přetiskování či jiná podoba publikace díla celého či jeho části je bez autorova výslovného souhlasu zakázáno.

 

 

štítky:

štítky-navarova: